11. července se pět zástupců HRT vydalo na brněnský okruh na akci společnosti provozující jízdy se speciálními vozidly. Poukaz na 2 x 3 kola se Subaru WRX a Mitsubishi EVO ( bez čísla ) jsem dostal od kamarádů převážně z týmu ke svým loňským šedesátinám a byla to opravdu výzva, v součtu koní jsem se měl dostat na číslovku 850. Termín byl několikrát změněn - kvůli situaci s Covidem, místo jízdy ze strany pořadatele pouze jednou ( z Mnichova Hradiště do Brna ). Přesto, že jsme to měli trochu dost z ruky oproti původnímu plánu, sešlo se nás až obdivuhodně dost.

Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, studená fronta od jihozápadu, trvalý déšť...vše se během dne potvrdilo a opravdu nám propršel celý den. Pořadatel zřejmě sledoval předpověď také, protože oproti nabídkovému letáku nechal část koní ve stáji, což jsem zjistil už během první jízdy se Subarem. Avizovaných 350 koní bylo buď méně, nebo už byli dost uštvaní. V případě Mitsubishi ( s avizovanými koni 500 ) s odpojeným protiprokluzem a bez ABS ( což jsem zjistil už v půlce druhého kola před jednou ležící kuželkou ) jsem měl na mokru obavy, že se budu asi jenom točit na místě, ale (naštěstí) výkon motoru by nestačil ani na 10. místo v ČMPR ve skupině A4 s účastí 11 vozů a odhadoval jsem ho s bídou tak na 350 ( plus mínus poločas rozpadu radioaktivního uhlíku ).

Trať byla postavena na polygonu, který je součástí areálu brněnského okruhu a jednalo se o takovou širší motokárovou trať. Centrální část ( na rovině ) byla vytyčena oranžovými plastovými kuželi a dvě odlehlejší části byly lemovány stejnými kuželi ale pouze ve funkci protikatovací. Ty odlehlejší části byly hezké a zajímavé, ale ta středová mně připomínala svou členitostí jízdu zručnosti na naší každoroční orientační jízdě Dobře utajená pípa. Bylo tudíž jasné, že se celá trať pojede na dvojku ( aspoň nebudu muset řadit - to je určitá výhoda a i instruktoři z obou aut byli zajedno - celé na dvojku ).

Prezentace pod improvizovanou plachtou proti dešti, kde bylo mimo dvou počítačů a dvou pořadatelů naměstnáno asi dalších deset lidí bez deštníků a jedna těhotná žena na jediné volné židli pro veřejnost, proběhla poměrně v poklidu. Po sdělení, že sjednání jízd standardně zajišťuje pojištění proti poškození se spoluúčastí 10 %, ale vyžaduje složit vratnou kauci před jízdou ve výši 50 tisíc, nemaje dosti peněz u sebe...a při ceně jednoho zubu v převodovce Mitsubishi...a nechca zdržovat průběh prezentace návštěvou brněnské banky ( přestože roušku a dětskou pistoli na vodu jsem s sebou měl - kecám, pistoli jsem neměl ), raději jsem zvolil možnost připojištění za 399,- Kč pro spoluúčast nulovou. Toť u prezentace vše, ale to další čekání....

Oproti původnímu plánu začátku jízdy ve 13 hodin se na nás dostalo až ve 14:30. Asi to bylo tím deštěm, že účastníci před námi jezdili pomalu a opatrně, takže se to natáhlo.

Tak jsme se alespoň na 20 minut schovali do Fiata, abychom usušili alespoň trochu boty. Chybějící vyvolávací zařízení vyžadovalo aspoň občas nějakého vyslance u prezentace. A konečně to začalo:

První bylo na řadě Subaru, STÍčko bylo sériové, s koberci, čalouněním, ale údajně s brzdami od Porsche ( jak jsem se ovšem dozvěděl až v Mitsubishi ). První dojem z prvního sešlápnutí pedálu spojky byl ten, že přítlačák byl asi tak z Tatry 138, sotva jsem tu spojku sešlápl...Vyjeli jsme pomalu, abych se trochu zorientoval v té části s kuželkami. Minimálně 20 procent jich leželo převrácených, některé i uvnitř jízdní dráhy, uprostřed "zatáček" a "šikan", nikoho z pořadatelů to nijak nezajímalo, takže bylo nutno se jim vyhýbat. Přestože jsem měl tu nulovou spoluúčast nechtělo se mi je přejíždět a riskovat poškození blatníku, nebo plastových nadkolí. V druhém kole jsem si zkusil i ty zmiňované brzdy od Porsche, tedy nevím, jestli pan soudruh Ferdinand neudělal někde chybu.... Brzdy byly gumové, tuhé a zvadlé a bylo cítit, že nejdřív zabírá jeden okruh a za chvíli i druhý. No nic, snažil jsem se zrychlit, ve třetím kole už mě to začalo bavit, ale to už byl bohužel konec. Hned jsem však přestoupil do Mitsubishi....

Tak to byla jiná káva....Vybrané čalounění, plechová podlaha, anatomická sedadla, řazení navrchu, závodní volant, hydraulická ručka. Na dotaz jestli TOHLE funguje ( ukazujíc  nesměle prstem na "klacek" = páku hydraulické ruční brzdy ) instruktor důrazně zavelel: " Na to VŮBEC nešahej, nebo tě popadnu a zahodím tě za svodidla !" Tak jenom jsem se zeptal....Po instrukci, že se v tomhle autě jedná o keramickou spojku, která se moc v záběru nedrží aby neshořela, jsme s mírným cuknutím vyrazili...tak tohle už ale byl opravdu trochu soutěžák. První kolo opět opatrně, abychom zaktualizovali trať, jak se změnily počty a kde ležících kuželek, a pak jsem zatáhl. Zkusil jsem na chvilku trojku, ale opravdu bylo lepší držet tu dvojku do bezvědomí...Druhé a třetí kolo jsem si opravdu užil. Instruktor už mlčel, takže mě nerozptyloval svým tykáním a jen se držel oběma rukama střechy.

To auto se vodilo na tom mokru neuvěřitelně lehce, jezdit tam celé odpoledne, myslím, že bych ho do ruky dostal....tak do té trojky určitě. Reagovalo na plyn, dalo se řídit plynem, šlo dobře za volantem, brzdy příjemně ostré, v zatáčkách neutrální... prostě dělalo, co jsem chtěl.

Závěrem bych chtěl dodat, že o mnohém rozhodlo počasí, na čekání to bylo špatné, ale na ježdění jsem byl rád, že jsem si poprvé v životě mohl zkusit čtyřkolku a právě na vodě. Chybějící sociální zařízení a občerstvení se dalo kvalitně nahradit v nedaleké německy mluvící restauraci poblíž okruhu.

Děkuji všem, kteří mi zajistili tento zážitek, dalo mi to hodně jezdecky i psychicky. Opravdu kvalitní svezení...

s díky všem sepsal Hnáta v.r.