V sobotu 25. října uspořádal Robert Valečko  v okolí Berouna erzetku, která se nezapočítávala do Rallye Cupu, ale byla takovým završením letošního - velice sportovně bohatého - programu rokycanského klubu. Již na loňském volném závodě v Berouně ( posádka Hnáta - Balů na Trabantu WRC 6V ) došlo k dohodě, že letos se pojede v opačném složení. A tak se i stalo...

"Bylo, nebylo, dávno tomu, ...loni, kdy jsem neuváženě slíbil Petrovi, že si sednu vedle. Moje nervozita a strach dostoupila vrcholu v pátek večer, kdy jsem při přepisování rozpisu v hotelovém bufetu zjistil, že z důvodů časového zaneprázdnění jsme tak nějak - podle mého názoru - málo trénovali a že se nejenom na každé stránce alespoň jednou ztratím, ale že si vlastně ani nevybavuju, jak to tam vlastně vypadá. Navíc jsme tu sami za tým, takže nemůžu s nikým zkonzultovat rozpis. Oproti všem svým zásadám jsem večer do sebe zvrátil dvě dvanáctky ( a ráno v sobotu dva Kinedryly ). Petr si opravdu píše rozpis dost odlišně od nás. To, co já mám "do", to on má "váže", to co má on "padesát", to mám já "váže", metráž "sto" je u mě "padesát" a tak to šlo dál a tak jsem se v tom pěkně brodil a ztrácel a nenacházel...a tiše se připravoval na zítřejší roli Cimrmanova Němého Bobše. Abych to zkrátil...

Ráno jsem bezradně vstal, nafedroval se Kinedrylem,  vynechal svůj oblíbený prášek na tlak a dal si raního vyprošťováka - rozuměj "turka". Tím se má bezradnost ještě prohloubila, padla na mne ospalost doprovázená znatelným tepem ve spáncích a pocitem zvýšené teploty. Petr se naštěstí projevil jako profesionál nad věcí, kdy mi během snídaně vysvětlil, že si tu trať stejně celou pamatuje a ať se necpu tolik tím Kinedrylem, že budu ospalej a že to pak vypadá blbě vůči divákům, když budu na erzetě spát. A když nastal čas, tak jsem mu všechno odkejval, "pro forma" si vzal s sebou rozpis, budu v něm alespoň listovat...

Od první rychlostní zkoušky ale ze mne celá ta nervozita spadla a začal jsem si užívat odlišných jízdních vlastností škodovky od toho, na co jsem už asi půl svého života zvyklý. Konečně ve čtvrté erzetě jsem zjistil - to jsem poprvé na delší dobu zvednul hlavu od rozpisu, že se dá mávat bočním okénkem i na lidi, proti kterým jedete, že škodovka když brzdí, tak opravdu zpomaluje, že když jede jako po kolejích, tak že to je vlastně špatně a že když jde odzadu ten pekelnej bengál, tak že to je dobře.

Trochu nás potrápil kolísající volnoběh, takže jsme občas měli otáčky jako WRCo na startu do vložky, ale jinak technika pracovala naprosto spolehlivě, jednou se preventivně odvzdušňovalo, jednou přetahovaly kola a odpouštěl tlak z gum.

Kolikrát jsem se při čtení ztratil a kolikrát zpozdil, na to se zeptejte Petra, snažil jsem se poradit, co jsem věděl, ale především jsem si užil krásnou sobotu na sedadle, kde jsem už od roku 1992 neseděl a této nové zkušenosti nelituju. Začínám tak trochu chápat ty naše spolujezdce. Petr se mě třeba zeptal: "Kolik máme ještě času na výjezd ze servisu?" a já se otočil za sebe a řekl: "Mílo, kolik máme.... "... Míla nikde, teď jsem JÁ spolujezdec, teď to musím vědět JÁ."

Konec Hnátovy zpovědi.

Posádka Petr Stibor - Jiří Donát zajížděla ve své třídě stabilně 5. časy a v cíli z toho bylo pěkné 4. místo ve třídě H3.

Balů ještě před soutěží: " Po prasklém brzdovém bubnu na rallye IC WEST , jsem přesvědčen, že jakákoliv závada, která se nikdy nikomu nestala se vyskytne právě jen u mne..." 

Ano, bylo, nebylo. Sliby jsou od toho, aby se plnily. Myslím, že Jirkovy obavy bych označil jako sudé , nebylo třeba se obávat. Každopádně neviděl bych to tak černě, jak tady někde  popisuje. Opak je pravdou. Pod jeho taktovkou se mi jelo velice dobře, snažil jsem se opravit všechny moje chyby, na které mne díky jeho dlouholetým zkušenostem upozornil, zdravě mne nabudil a snažil se mne v určitých partiích trati zrychlit, což se mu poměrně dařilo. Neztratil se ani jednou, jen myslím že dvakrát se nepatrně opozdil, ale naštěstí v úseku, kde to nebyl problém, který by vedl ke krizovce. Myslím, že jsem ho i v některých úsecích svezl po škodovácku, mám pocit, že se mi povedlo několik , tuším dvě, zatáček projet plynulým smykem přes celou šířku silnice a dle toho, jak píše z toho měl stejný pocit, jako já před rokem v opačném gardu.

Balů, v.r.